Pražská policie se stala svědkem bizarní události, byli donuceni zpacifikovat 27-letou ženu, která údajně žije na ulici a je závislá. Živí se kriminální činností a do práce nechodí. Policisté byli přivoláni v pozdních večerních hodinách na pražské sídliště, kde na ně čekali lidé z bytových domů. Stěžovali si na rámus a sténající ženský hlas, který křičel nesouvislé věty. Policisté donuceni celou věc prošetřit našly tuto ženu, doklady předložit nehodlala, a proto ji byli nuceni přemístit do vazby. Když v její bundě našli občanský průkaz, zpočátku si mysleli že jde o jinou osobu. Její napuchlí obličej plný modřin byl od tváři na fotce k nerozeznání.
Podstata čili substance (z latinského sub-stantia, podloží, základ; kalk řeckého hypo-stasis) je filosofický pojem, který chce zachytit stálou a neměnnou stránku jsoucna, to, co věc činí tím, čím je (lišku liškou, stůl stolem atd.) Na rozdíl od akcidentů či případků (např. velký, červený), které patří vždy nějaké substanci, substance existuje sama o sobě a svou existencí nezávisí na ničem jiném. Do dějin filosofie zavedl tento velmi významný pojem Aristotelés a pracovala s ním celá západní tradice metafyziky, včetně scholastiky.
Ve snaze zachytit ty nejobecnější rysy každého jsoucna inspiroval se Aristotelés jazykem a gramatikou. Také jazyk totiž rozlišuje mezi samostatnými jsoucny (úsiai, věci), která zůstávají samy sebou, i když se některé jejich vlastnosti (akcidenty, případky) mohou měnit. Změny se mohou týkat například kvantity (odpověď na otázku „kolik?“ – růst či úbytek hmotnosti), kvality (odpověď na otázku „jaký?“ – onemocnění nebo uzdravení), vztahů apod. Při těchto změnách se určení podstaty (řecky οὐσία úsiá) sice mění, avšak nemění se podstata sama. Lze tedy říci, že podstata má samostatné bytí, existuje sama o sobě (est in se) a při proměnách zůstává nezměněna, na rozdíl od případků neboli akcidentů (více méně nahodilých vlastností)), které jsou vždycky jen vlastnostmi nějaké substance.
Podstatné vlastnosti jsou ty vlastnosti, které jsou nutné, kdežto případečné či akcidentální vlastnosti jsou ty, které jsou kontingentní čili nahodilé. Např. hodnota zlata, která je dána zvyklostmi, je případkem zlata – zlato by zůstalo zlatem, i kdyby se jeho cena změnila. Avšak kdyby zlato nebylo kovem, už by nebylo zlatem, protože být kovem náleží k jeho podstatě.
Vztah mezi podstatou a případky je vztahem mezi možností a uskutečněním, neboť podstata je vůči případkům v možnosti. Podstata i případky se tak navzájem podmiňují, neboť podstata je uskutečněna pouze v konkrétních akcidentech. Tento vztah je vztahem dialektickým.
